na Blog.cz

Když nad tím tak přemýšlím, tak si nejsem jistá, jestli vůbec život má nějaký smysl. Narodíme se protože se někdo rozhodne mít dítě a jsme takový jací byli oni  na tom nic nezměníme. To oni nás vychovají a dají nám nějaký smysl života. Pořádně se učit, abych se dostali na výšku a měli dobré povolaní, ale proč všichni chtějí po nás zrovna tohle? Kdyť povolání přece není to nejpodstatnější ne? Rodina je důležitější ne? Ale jednou se zamilujeme, budeme s někým a sním budeme mít děti, kteří budou také po nás, ať jsme jací jsme a chceme na sobě cokoliv změnit, stejně pořád budou našimi kopiemi. A budeme po nich stejně chtít ať mají správné povolání a mají lehký život... Musíme si vybrat jestli prostudovat celé mládí nebo se dřít až budeme dospělí... Ale tohle přece není smysl života, alespoň tomu tak před nějakou dobou nebylo. Lidem někdo určil co musí dělat a co nesmí a část toho zůstala až do dnes. Smyslem života by mělo mít nějakou rodinu, ale stejně, když se jeden rozhodne od rodiny odejít tak je to špatně a i tohle lidé dělají a to já nemohu pochopit. Děti potřebují oba rodiče protože jeden nestačí. Když lidé dokáží tohle tak přece smyslem života nebude mít rodinu. Asi každý musí mít jiný smysl života. Takový jaký mu někdo určí už když je dítě nebo si potom nějak utvoří sám.

Taťka třeba říká, že smyslem života je sex a žraní.... A v podtsatě má pravdu-děti a zůstat naživu. Možná by mohlo být smyslem života zůstat tu co nejdýl, ale pak by nás tu bylo mnoho a devastovali bychom tuto planetu více než teď... Možná by top mohlo být nechat tu po sobě, ale jaká je pravděpodobnost, že se nám něco takového podaří? Jedině tu po sobě nechat ty děti nebo já nevim.

Každopádně je život pěkně zákeřnej a nic nedá zadamo a to musí vědět asi každej. Každej kdo si obejde past života na tom bude potom hůř. Nikdo to tu nemá jednoduché, ale může se zdát, že to tak není, ale jak se říká- zdání klame!

touha být šprtem. Mít samé jedničky a vynikat z toho kolektivu.Prostě zazářit. Absolutně mě nebaví se učit, ale teď bych se to chtěla naučit a mít dobré známky. Teď je konečně doba kdy bych se mohla začít učit a dokázat si že na to mám. Myslím si, že u nás ve třídě není moc chytřejších lidí než sem já. Teď mě napadli jen 3, ale bude jich víc. Opravdu jednou toužim po tom mít ty známky zasložené a né jen proto, že ostatní jsou blbý tak ve srovnání s nimi dostanu jedničku nebo že se nemusim učit a ostatní musí aby měli stejnou známku jako já. Teď chci mít také zaslouženou známku....

Vím že to je zase jenom jedno období a za chvíli se změní, ale snad mi to vydrží a budu se chtít učit. Ty známky sou fakt lákavý, ikdyž jich nikdy nedosáhnu :D

Teď sem si přečetla knížku Můj přítel Leonard, Toxickej squat a Ventil... Ty knihy o drogách jsou čím dál tím zajímavější. (sem snad taky přidám jejich obsah :D abych si ho později mohla připomenout i já) Teď tady mám ještě 3 nebo 4 tak snad je co nejdříve dočtu.

Když by jsme se měli zaobírat z pohledu čeština na téma sen tak nás může napadnout stav mozku v době kdy spíme a máme "iluze" nebo také náš životní sen, kterého by jsme chtěli dosáhnout a u toho bych zůstala.

Každý už od dětství má nějaký ten svůj sen, který se postupem času mění a vyvíjí v nějaký lepší. Popeláři, fotbalisti, princezny, herečky, modelky- to všechno byli naše sny, kterým jsme pevně věřili a když jsme byli chytřejší a viděli ten svět z lepší perspektivy tak už jsme chtěli být záchranáři, hasiči, policisté, veterináři a postupem některým tento sen zůstal, ale většina se podívalo na svět takový jaký je a mnoho z nás chce být doktory či právníky nebo také IT, každý chce mít nějaké ty peníze. Najdou se mezi námi i tací, kteří mají úplně odlišné sny, ale těch bude méně. Já bych třeba ráda byla psycholožkou v protidrogové léčebnně, ale co by mi to přineslo? zrovna tam moc těch peněz není a jestli mým dalším snem je mít děti a rodinu, tak takhle práce nebude zrovna vyhovující, ale co já vim, třeba ten sem zase změním.

Ale když jsme u těch snů tak každý by měl mít nějaký sen, ať se má čeho chytit když je nejhůř. Když už neví jak dál, tak ať může začít na něčem stavět a může si znovu začít věřit a pomaličku si ten sen splnim, ale nahradit ho dalším, ať má pro co žít. Je to přeci takový náš smysl života. Naše sny mohou fungovat jako záchytné lano k životu zpátky. De jen o to začít si znovu věřit.

Každý by měl mít a nějaký ten sen drobnější, aby mohl mít potěšení i z něčeho menšího a měl by se snažit si ty sny splnit aby později nelitoval :) 

Už z nadpisu Vám je jasné, že tento týden byl náročný. Tolik hodin je prostě náročné a s takovou mírou učení ještě víc. Nevim co budu říkat později, ale doufám, že si na to co nejdříve zvyknu a bude to lehčí. Ale zase na druhou stranu, nemůžu si ani moc stěžovat. Zatim mi žádnej učitel (profesor :D) nepřijde tak strašnej, že bych kvůli němu do tý školy už nešla. Jen matikář trošku neumí mluvit(nahrazuje slova jinými a pak to někdy nedává smysl) a neumí extra vysvětlovat, ale snad si na něj zvyknu a pude to.

Tu hromadu učebnic, který sem si musela koupit, fakt nechci potom tahat do školy, takže snad dokážu vytáhnout ze skříňky každej den ty učebnice, které budu potřbovat ať tam pořád potom neběhám :D

Vlastně si teď sem jistá, že se opravdu budu muset začít učit (např. tu matiku :D chápu to tak z poloviny tak na to musím přijít)a  naučit všechno co mi doposud nebylo známé.

Dneska mám navíc taneční a bolej mě fakt nohy tak snad to na těch podpatkách vydržim :D

A normálně sem každej den strašně vyčerpaná a bolí mě hlava a ráno když vstanu tak sem nevyspalá :D uplně mě to štve... doufám že to je jen ze školy a né nic jinýho :D

Tak se du připravovat do tanečních :)